Než přišla chytrá zařízení, na konci pracovního dne jsme odešli z kanceláře a – ve většině případů – tím práce pro ten den skončila. Dnes máme kancelář v kapse i na zápěstí a není přehnané tvrdit, že chytrá zařízení způsobila revoluci ve způsobu, jakým pracujeme. Otázkou je: za jakou cenu?
Ilúzia a realita „neustálej dostupnosti“
Rozšíření chytrých zařízení zásadně překreslilo hranici mezi prací a soukromým životem – hranici, která už není prostorová, ale časová a psychologická. A tyto hranice se stále více stírají.
Výzkumníci tento jev nazývají „nadměrná propojenost“ (overconnectivity). Jeho podstatou je, že zaměstnanci cítí povinnost vyřizovat zprávy a požadavky i mimo pracovní dobu. To zvyšuje vnímanou pracovní zátěž, ztěžuje kognitivní odpoutání se od práce a zhoršuje duševní zdraví i kvalitu spánku. [1]
I samotný průzkum Evropské unie přinesl střízlivá čísla: lidé, kteří pravidelně pracují z domova, pracují ve volném čase šestkrát pravděpodobněji a dvakrát pravděpodobněji pracují více než 48 hodin týdně než jejich kolegové v kanceláři. [2]
Paradox je nápadný: příslib flexibilní práce – že můžete pracovat kdykoli a odkudkoli – v praxi často znamená, že se od vás očekává práce pořád a odkudkoli.
Technostres: „pracovní riziko“ moderní doby
Stres spojený s digitálními zařízeními není nový pojem – odborná literatura jej již léta označuje jako technostres. Jde o jev, při němž nadměrné nebo nevhodné používání digitálních technologií způsobuje fyzické a psychické příznaky. Typickými znaky technostresu jsou pracovní vyhoření a emoční vyčerpání. [3]
Výzkumy také stále častěji upozorňují, že digitální vyhoření nevyplývá jen z technologického tlaku – odráží také nerovnováhu mezi očekáváními organizace, stylem řízení a psychickými zdroji zaměstnanců. Organizace, které normalizují neustálou dostupnost, staví své lidi do obzvlášť exponované pozice. [4]
Ztráta soustředění: krize pozornosti?
Neustálá dostupnost může narušovat nejen naše zdraví, ale i kvalitu naší práce. Notifikace vytvářejí zvláštní začarovaný kruh: přerušují naši koncentraci, jejíž obnovení trvá déle, než obvykle předpokládáme.
Podle výzkumů může mozku trvat až 25 minut, než se po příchodu notifikace plně vrátí k původnímu úkolu – přičemž 79 % zaměstnanců má pocit, že jejich pozornost něco pravidelně odvádí. [5]
Podle Work Trend Indexu společnosti Microsoft za rok 2025 zaměstnanci během pracovní doby dostanou v průměru každé dvě minuty nějakou notifikaci – to je zhruba 275 notifikací, e-mailů nebo zpráv v chatu denně. V důsledku toho průměrný pracovník kvůli vyrušením ztrácí přibližně dvě produktivní pracovní hodiny denně. [6]
Dalším důležitým zjištěním je, že notifikace v chytrém telefonu narušují koncentraci, i když telefon nezvedneme. Už samotné vědomí o notifikaci spouští automatickou pozornostní reakci – výzkumníci ji nazývají „upoutání pozornosti“ (attentional capture). Podle průzkumu z roku 2024 uvedlo 62 % zaměstnanců, že notifikace z chytrého telefonu ruší jejich koncentraci. [7]
Máme právo se odpojit?
Problém neunikl ani tvůrcům politik. V uplynulém desetiletí se řada zemí snažila chránit právo zaměstnanců na odpočinek a odpojení na legislativní úrovni.
Průkopníkem byla Francie: v roce 2016 zavedla zákon, který zaměstnancům umožňuje vypnout svá zařízení mimo pracovní dobu. Společnosti s více než 50 zaměstnanci musejí vypracovat „kodex chování“, který vymezuje „hodiny mimo dosah“ pro e-maily. [8]
Do dubna 2024 mělo regulaci práva na odpojení zavedeno 11 členských států EU – mezi nimi Belgie, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Portugalsko, Španělsko a Slovensko.
Na jaře 2024 Evropská komise zahájila konzultaci se sociálními partnery s cílem připravit směrnici platnou v celé EU – proces tedy nabral tempo i na evropské úrovni. [9]
Maďarsko zatím takový zákon nemá, ale téma nabývá stále většího významu v HR profesi i v dialogu o pracovněprávních vztazích. Otázkou je, zda regulace předběhne vyhoření, nebo na ně jen dodatečně zareaguje.
Existuje řešení? Individuální a organizační strategie
Právní regulace je důležitá, ale nestačí. Skutečná změna vyžaduje také změnu myšlení na organizační i individuální úrovni.
Na individuální úrovni se osvědčily tyto strategie:
- Vědomé řízení notifikací: povolte jen kanály, na kterých skutečně záleží.
- Zavedení „období hluboké práce“: metoda Pomodoro nebo jiné techniky blokování času podporují soustředěnou práci.
- Důsledné odpojení: po stanovené době večer přestaneme sledovat pracovní zprávy.
Na organizační úrovni:
- Budování kultury „ticha po pracovní době“: písemné normy uvádějící, že mimo pracovní dobu se neočekává okamžitá odpověď.
- Upřednostňování asynchronní komunikace před synchronní (v reálném čase).
- Čtyřdenní pracovní týden: méně pracovních hodin nesnižuje skutečnou produktivitu – v mnoha případech ji dokonce zvyšuje.
Pomoci může i samotná technologie: platformy pro podporu well-beingu založené na umělé inteligenci dokážou analyzovat vzorce komunikace, hustotu kalendáře a aktivitu po pracovní době a upozornit na riziko vyhoření o několik týdnů dříve. [10]
Zdroje:
[1] https://www.mdpi.com/2076-3387/15/10/398
[2] https://www.socialeurope.eu/calling-time-on-24-7-work-connectivity
[3] https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/21582440241268830
[5] https://clockify.me/productivity-statistics
[6] https://speakwiseapp.com/blog/knowledge-worker-productivity-statistics
[7] https://www.tinymdm.net/impact-of-mobile-devices-on-productivity-in-the-workplace/
[10] https://allwork.space/2024/12/could-new-tech-make-work-life-balance-a-reality-in-2025/